Aktuálně

Provozní doba o svátcích velikonočních.

Vážení zákazníci, od pátku 25. až do pondělí 28. března, jsou naše provozy uzavřeny a nebude se vykupovat. 

IČP a IČZ v průběžné evidenci a hlášení odpadů

 

Změny odpadové legislativy se týkají i průběžné evidence a hlášení odpadů. Nově bude povinné uvádět i čísla provozoven a zařízení.

Od 1. července 2016 musí původci odpadů uvádět do průběžné evidence odpadů a pak následně i do ročního hlášení odpadů svoje IČP a také IČZ oprávněné osoby, která převzala odpad.

Co je IČP?

Identifikační číslo provozovny (IČP) je desetimístné číslo, které je přidělováno od 1.7.2010 živnostenským úřadem. Každá provozovna konkrétního podnikatele má své vlastní IČP, to znamená, že:

  • v případě, kdy jeden podnikatel má více provozoven, tak každá bude mít své vlastní (odlišné) IČP,
  • v případě, kdy v jedné provozovně podniká současně více podnikatelů, pak každý podnikatel bude používat rovněž své vlastní (odlišné) IČP.

IČP přiděluje živnostenský úřad  automaticky. Podnikatelé musí tímto údajem provozovnu označit.

Pokud neznáte IČP vaší provozvny, lze je snadno dohledat na www.rzp.cz

V ročním hlášení o odpadech (poprvé za 2016) se identifikační číslo provozovny přidělené živnostenským úřadem uvede na listu 1 v části Samostatná provozvna. V případě vzniku odpadu mimo provozovnu (např. stavební, demoliční, servisní činnost) se zde vyplňuje kód ORP/SOP z číselníků správních obvodů vydaných Českým statistickým úřadem. Pokud samostatná provozovna nemá přiděleno identifikační číslo provozovny a nejedná se o hlášení za činnost, vyplňuje se zde interní číslo provozovny, které si ohlašovatel zvolí sám.

Co je IČZ?

Krajský úřad přiděluje zařízením ke sběru, výkupu, využívání nebo odstraňování odpadů podle § 14 odst. 1, zařízením podle § 14 odst. 2 (zařízení na využívání odpadů jako vstupní suroviny) a malým zařízením podle § 33b odst. 1 (zařízení na využívání biologicky rozložitelného materiálu) identifikační číslo zařízení (IČZ). Číslo se sestává z písmen CZ, dále označení kraje a 5-ti místného pořadového čísla (např. CZP00131)

Při vedení průběžné evidence a v ročním hlášení o produkci a nakládání s odpady (poprvé za 2016) jsou původci odpadů a oprávněné osoby povinni IČZ používat u údajů o odpadech, které budou předány a převzaty po 30. červnu 2016.

IČZ vám sdělí oprávněná osoba, které jste odpad předali. Nebo si IČZ můžete dohledat na webových stránkách krajských úřadů v Seznamech oprávněných osob k nakládání s odpady.

Autor: Ing. Zdeněk Fildán, ENVI GROUP

Zdroj:       http://www.envigroup.cz/icp-a-icz-v-prubezne-evidenci-a-hlaseni-odpadu.html

Čína očekává, že v sektoru uhlí a oceli propustí 1,8 milionu lidí

 

Zhruba 1,8 milionu pracovníků v čínském sektoru uhlí a oceli přijde o práci v rámci úsilí o snížení přebytečné kapacity. Očekává to čínská vláda, která s podobnými čísly přišla podle agentury Reuters vůbec poprvé. Uvedený počet odpovídá zhruba 15 procentům pracovní síly. Časový horizont ale Peking neuvedl.
Čína přislíbila, že bude řešit nadměrnou výrobní kapacitu a zruší stovky takzvaných "zombie podniků", jak se říká prodělečným firmám v churavějících sektorech, které drží nad vodou místní vlády, jež se snaží vyhnout úbytku pracovních míst.

Čínský ministr lidských zdrojů a sociální péče Jin Wej-min novinářům řekl, že v sektoru uhlí přijde o práci 1,3 milionu zaměstnanců. Dalších 500.000 míst zanikne v ocelářství.

"Znamená to přestěhování 1,8 milionu pracovníků. Bude to velmi náročný úkol," uvedl ministr. Odvětví uhlí a oceli v Číně zaměstnává zhruba 12 milionů lidí.

Čína, na kterou připadá polovina světové produkce oceli, vyvezla loni rekordních 112 milionů tun, což odpovídá produkci v celé Severní Americe. Evropská unie nedávno Peking vyzvala, aby snížil přebytečnou kapacitu ve výrobě oceli. Brusel tvrdí, že následkem vyššího čínského vývozu klesly ceny některých ocelářských výrobků v Evropě až o polovinu. Ohrožuje to prý desetitisíce míst v evropském ocelářství.

Zdroj: ČTK, RTRS

29.2.2016 9:56

http://www.patria.cz/zpravodajstvi/3140086/cina-ocekava-ze-v-sektoru-uhli-a-oceli-propusti-18-milionu-lidi.html
 

Kolik států má zákaz skládkování a jak jsou vysoké poplatky v Evropě?

 

Server Odpady aktuálně zveřejnil přehled poplatků za skládkování odpadů v Evropě, který poskytlo Ministerstvo životního prostředí. Je pozitivní, že MŽP tyto informace zveřejnilo. Tabulkový přehled doufejme přispěje k objektivnímu hodnocení některých navrhovaných ustanovení nového odpadového zákona a k hodnocení jejich faktické nezbytnosti. Srovnání s ostatními evropskými státy, jak s těmi nejbohatšími, tak s těmi s námi srovnatelnými, je jistě ku prospěchu.

 

Kde mají široký zákaz skládkování?

Vyhlášený evropský balíček k oběhovému hospodářství, který ČAOH aktivně podporuje, navrhuje, aby členské státy omezily skládkování komunálních odpadů na 10%, a to za 14 let, tedy k roku 2030. 

Z informací uvedených v tabulce MŽP (pod článkem) vyplývá, že zákaz skládkování komunálního odpadu, podobný českému zákazu, má ve své legislativě nastaveno Německo, Belgie a Švýcarsko. K roku 2024 má tento zákaz v platném zákoně i Česká republika. Zákaz skládkovat komunální odpad byl v ČR přijat v novele zákona o odpadech již v polovině roku 2014, a to jakožto poslanecký pozměňovací návrh, tedy bez jakékoli analýzy dopadů, či posouzení nezbytnosti navrhovaného opatření ve vztahu k evropské legislativě.

ČR samozřejmě může být jedním z nejpřísnějších států v této věci a reálně můžeme mít zakázané skládkování o šest let dříve než EU. Je to pouze otázka politiky státu a toho, zda zodpovědní politici chtějí, aby občané a firmy toto výsadní postavení ČR v EU zaplatili. Technicky je to jistě možné.

 

V ČR máme být nejpřísnější

Z tabulky vyplývá, že evropské státy omezující ukládání komunálního odpadu na skládky přijímají převážně zákaz skládkování biologicky rozložitelných odpadů. Evropská směrnice o skládkách 1999/31/ES stanovuje právě pouze omezení k biologicky rozložitelným odpadů, a to na úroveň 35% produkce roku 1995 v roce 2020. Několik států má zákaz skládkování neupraveného komunálního odpadu, či spalitelného odpadu. Takto to dlouhodobě navrhovala i ČAOH. Parametrem TOC pak omezují skládkování státy jako Rakousko a Norsko 5-10 % TOC (mají k tomu však i další parametry). V případě zákazu spalitelného odpadu je využíván parametr výhřevnosti, např. Itálie s hranicí 13MJ/kg. Výhřevnost je uvedena také v návrhu nového českého zákona o odpadech. MŽP však kupodivu navrhuje omezení již pro odpady, které vůbec nehoří, a to odpady s hodnotou 4 MJ/kg, tedy až 3 krát přísnější limit než má např. Itálie.  Takovýto limit by byl nejpřísnějším v celé EU. Odpady přitom přestávají hořet při výhřevnosti cca 6,5 MJ/kg. Po-té již potřebují nemalé přídavky primárních paliv, např. zemního plynu, což je z hlediska environmentálního nežádoucí. Motivace MŽP proto není zcela jasná.

 

Jak je to s poplatky v EU?

Je možné obecně shrnout, že vysoké poplatky za skládkování jsou nastaveny u bohatších států Evropy. Státy, které mají řízené odpadové hospodářství pouze cca 25 let, tedy postkomunistické státy (jako ČR), touto cestou nejdou a volí méně nákladná opatření, často zaměřená na podporu třídění a úprav odpadů. Tedy na motivaci, nikoli na represi a násobné zdanění, jak je nyní navrhováno ministerstvem ŽP v ČR (více viz zde a zde). Na Slovensku a v Polsku byly hlavními odpůrci zdražení svazy a sdružení obcí. Ty finálně prosadily řešení motivační, levnější, bez potřeby násobného navýšení poplatků a vysokých nákladů obcí a občanů.

V případě inertního odpadu je v EU častým řešením poplatky nevybírat žádné, či je stanovit pouze v minimální výši. ČR má naopak poplatek i u inertního odpadu 500 Kč/t. Dle návrhu MŽP se má navíc navyšovat až na 1350 Kč/tunu – bude tedy nejvyšší v Evropě. Žádné nebo minimální zpoplatnění těchto odpadů má dle tabulky MŽP například: Bulharsko, Estonsko, Francie, Řecko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Nizozemí, Portugalsko, Slovinsko, Švýcarsko, nebo Velká Británie. Ceny se pohybují od nulových částek po maximálně 20 €/t.

Co je v kontextu informací z dalších států velmi s podivem je fakt, že MŽP navrhuje dokonce i u zbytkového/nevyužitelného odpadu výrazné zdražení až na 1350 Kč/t. U odpadu, který není možné využít, má navrhované zdražení jediný dopad, a sice umělé navýšení ceny služeb obcím a občanům, ale i firmám, resp. zajištění daňového výnosu státu na úkor peněženek všech. Pozitivní environmentální přínos opatření není zřejmý. Tímto nastavením navíc stát vytváří prostředí, kde se silně nevyplatí odpad jakkoli technologicky zpracovávat a třídit, ale výhodnější je jej spálit bez jakékoli úpravy jako směs - celý obsah černých popelnic. To však Evropa nechce a prosazuje, aby členské státy postupně ustopily z posledních příček hierarchie (skládky a spalovny) a odpady zpracovávaly s cílem jejich využití jako surovin pro další výrobu (více zde). Stejný přístup dlouhodobě doporučuje i ČAOH (více zde). Tento konkrétní parametr a jeho nastavení to však prakticky znemožňuje.

Směsný komunální odpad, recyklovatelný a využitelný odpad navrhuje MŽP zdražit na skoro čtyřnásobek (z 500 na 1850 Kč/t v roce 2023). Tedy na více než dvojnásobnou hodnotu, kterou mají okolní státy, jako např. Polsko, kde se s poplatkem cca 750 Kč daří odpady efektivně odklánět ze skládek do zpracovatelských zařízení. Navíc zbytkový a nevyužitelný odpad je v Polsku zatížen nižší daní ve třech skupinách dle využitelnosti odpadu – 450Kč/250Kč/0Kč. To motivuje odpadové firmy odpad zpracovávat (včetně SKO), nikoli s ním nakládat jako se směsí. Zavedené opatření funguje. Ani zde tak není zcela zřejmé, proč v ČR, když máme navíc uzákoněn i zákaz skládkování (již k roku 2024), potřebujeme zdražení násobně vyšší, než zafungovalo např. ve srovnatelném Polsku. Jako zvažovaný důvod je v médiích opakovaně zmiňována možná snaha MŽP o přesunutí odpadů ze skládek do nových spaloven odpadů (více zde). Veřme, že to tak není...

Nebezpečný odpad. Je asi již obecně známým faktem, že nebezpečný odpad má ČR dlouhodobě zpoplatněn nejvíce na světě, a to v míře 6200 Kč za tunu. Druhým nejdražším státem je Belgie, která má poplatek ve výši 1780 Kč/tunu. MŽP navrhuje tento poplatek pozvolna snižovat na 4000 Kč v roce 2017 a na finálních 2500 Kč/t k roku 2024. ČR a český průmysl tedy bude mít oproti svým konkurentům v zahraničí poplatek stále nejvyšší v EU i za 9 let. I zde by bylo zajímavé znát objektivní důvod.

Odpad využitý na povinné technické zabezpečení skládky (TZS) navrhuje MŽP zpoplatnit v míře 100 až 400 Kč/t, a to i ten, který doposud nepodléhal žádnému zpoplatnění a původci za něj v míře do 25% objemu nemuseli platit skládkovou daň státu. Neplatili proto, že tento odpad není na skládce odstraňován, ale je využíván namísto jinak nezbytných primárních surovin, a to k předepsanému zabezpečení skládky. Doposud tedy původci odpadů (firmy, obce) ušetřili významné prostředky/daně, které nyní naopak bude třeba státu odvést. Odpady využité na TZS nad hranici 20 % hmotnosti, mají být dle návrhu MŽP zpoplatněny dokonce stejně, jako odpady odstraňované. Konkrétní středně velká průmyslová firma "K", ze středních Čech, vypočítala dopad ministerstvem navrhovaných opatření týkajících se TZS na své náklady na odpady. Výpočtem je doloženo navýšení jejich nákladů o 70 000 000 Kč ročně. Tuto daň bude firma muset, oproti dosavadnímu stavu, odvést navíc státu.

 

Náklady navýšení vždy nese původce odpadů, nikoli provozovatel zařízení

Agenda skládkovacích poplatků je pro původce odpadů dosti důležitým tématem, neboť veškeré náklady navýšení poplatků vždy nesli a musí nést původci odpadů. Dle evropského principu „znečišťovatel platí“ je totiž vždy původce ten, kdo ovlivňuje množství vznikajících odpadů. Původce je ten, kdo nese daňové zatížení k vztahující se k odpadům a nakládáním s nimi. Provozovatel zařízení, ač tyto daně vybírá a v plné míře je odvádí státu, nemůže být znečišťovatelem, neboť on odpady neprodukuje a naopak nabízí zákonnou možnost, jak s odpady od původců naložit v souladu s platnou legislativou.

 

Zdroj:      http://www.caoh.cz/odborne-clanky-a-aktuality/kolik-statu-ma-zakaz-skladkovani-a-jak-jsou-vysoke-poplatky-v-evrope.html

 

Blíží se další krize? Tržní ukazatele naznačují, že ano

Není to tak dávno, co se svět otřepal z ekonomického propadu, a už je na obzoru další krize. Ačkoliv si Česko nyní užívá rychlého růstu i rekordně nízké nezaměstnanosti, mělo by se mít na pozoru. Konec předchozího desetiletí ukázal, jak náhle se dokáže ekonomika nakazit zvnějšku.

A varovné signály blížícího se propadu jsou vidět na mnoha místech. Trhy znepokojuje hlavně zpomalení růstu čínské ekonomiky, které potvrzuje každá nová statistika. Nejde jen o prudký pokles vývozu ze země, Čína navíc zřejmě přepálila expanzi do zahraničí. Mnoho peněz navíc tamní vláda utopila v megalomanských projektech a velkou část nakoupila na dluh.

Čínské zpomalení stahuje celý svět, protože země se na globálním růstu podílí zhruba třetinou. V první řadě to odnášejí rozvíjející se ekonomiky, jako je Rusko či Brazílie. „Růst těchto ekonomik poháněl komoditní boom. Protože ho však nedoprovázely dostatečné strukturální reformy, nebyl udržitelný,“ míní expert washingtonského think-tanku Atlantic Council Anders Aslund.

Ceny komodit srazila chabá čínská poptávka (k tomu se přidala nadprodukce ropy z břidlic v USA). Dnes se ceny ropy pohybují kolem 30 dolarů za barel, což je nejníže za posledních 12 let. „To přináší snižování investic, takže to ovlivňuje sektorovou zaměstnanost či výdaje států,“ říká analytik BH Securities Jiří Zendulka.

Vyspělým ekonomikám – hlavně v Evropě – by sice levné suroviny mohly vyhovovat, podle některých ekonomů je ale může silně zasáhnout právě propad rozvíjejících se ekonomik. „Vývoj světové ekonomiky zatlačí USA zpět do recese. Finanční krize se znovu probudí a bude stejně hrozivá jako ta v letech 2008 a 2009,“ říká stratég Société Générale Albert Edwards.

Od předchozí krize však současnou situaci odlišují nejméně dvě skutečnosti: levné komodity a nízké úrokové sazby. V roce 2008 byly ceny ropy vysoko nad 100 dolary za barel a banky dusily ekonomiku vysokými úroky.

Obavy z další finanční krize se odrážejí v propadu akciových trhů. Světové burzy ztratily od začátku roku kolem 10 procent své hodnoty, akciový index německé burzy DAX oslabil dokonce o 14 procent. „Z nervozity na trzích nyní výrazně profituje zlato, které má za sebou jinak nezvyklé tři roky ztrát,“ říká Zendulka.

Přepálené hypotéky

Problémy nicméně nemusí přijít z daleka. Například z České národní banky nyní začínají zaznívat varovné hlasy před vznikem realitní bubliny. Velké množství příliš levných hypoték vede k rychlému zdražování domů a bytů a hrozí, že se mnoho lidí dostane do problémů se splácením.

„Naším cílem je sledovat tato rizika a zabránit vzniku možné spirály mezi růstem cen nemovitostí a právě vysokým růstem úvěrů,“ říká viceguvernér ČNB Vladimír Tomšík. Nelze však nevzpomenout, že před necelými deseti lety se hypotéky staly hlavním spouštěčem světové finanční krize.

Jenže bankéři jsou v pasti. Na jednu stranu přístup k levným penězům přifukuje bubliny na některých trzích, na druhou stranu však ani masivní pumpování peněz do ekonomiky dosud nepřineslo kýžený efekt. Evropské ekonomiky včetně té české jsou stále krok od deflace a té se ekonomové děsí: pokles cen může vyvolat dlouhodobou stagnaci ekonomiky.

Úroky do záporu

Budoucí guvernér Jiří Rusnok připouští, že ČNB by mohla alespoň krátkodobě stáhnout úrokové sazby do záporu, aby růstu cenové hladiny pomohla. To by ale ještě víc zlevnilo peníze a banky by potenciálním dlužníkům mohly ruce utrhat.

Se zápornými sazbami koketuje i Evropská centrální banka (ECB) či americký Fed. Podle ekonomů jde ale o nebezpečný experiment, jehož dopad na růst a inflaci je velkou neznámou. „Záporné sazby neřeší situaci, jsou přímo součástí problému,“ říká ekonom londýnské společnosti Investec Securities Philip Shaw.

„Záporné sazby mohou nastartovat rozjezd příliš riskantních investic. Lidé se budou chtít zbavit záporně úročených peněz za ‚každou cenu‘,“ říká hlavní ekonom Poštovní spořitelny Jan Bureš. Mají negativní dopad do hospodaření bank, které se mohou snažit přenést část nákladů na klienty. A mohou také omezovat dostupnost úvěrů.

To, že není s bankami už nyní všechno v pořádku, naznačuje i dramatický pokles hodnoty jejich akcií. Od začátku roku přišly o desítky procent, třeba akcie největší německé banky Deutsche Bank ztrácejí za poslední rok 45 procent.

„Trhy zjišťují, že banky v eurozóně jsou slabší, než jsou samy ochotny přiznat. To neznamená, že by eurozónu teď zasáhla krize. Ale problém je chronický: banky se nedokázaly očistit a to funguje jako brzda ekonomického oživení,“ myslí si britský ekonom Phillipe Legrain, jenž radil bývalému šéfovi Evropské komise Josému Manuelu Barrosovi.

 

 

Zdroj: http://ekonomika.idnes.cz/trhy-desi-zarodky-dalsi-financni-krize-dy3-/eko-zahranicni.aspx?c=A160216_090830_eko-zahranicni_chrs